Vratislav Brabenec – alt saxofon, klarinet / Anna Romanovská – housle, koto / Petr Tichý – kontrabas, trombon / Michal Hrubý – klarinet, basklarinet, tenor saxofon, flétna

Za spoluprací Vratislava Brabence s o dvě generace mladším improvizačním triem Romanovská Tichý Hrubý je vlastně dárek k saxofonistovým narozeninám. Když dostal Brabenec, známý především jako člen Plastic People Of The Universe, nabídku natočit si k osmdesátinám album, vyslovil přání „zase si jednou zablbnout na freejazzovů notečku“. Výsledkem není jen deska vtipně pojmenovaná Nejsem na to zvyklá, ale i příležitostná spolupráce koncertní.

(vystoupení je i náhradou za pro nemoc neuskutečněný červnový koncert)

Uli Gumpert – piano / Günter „Baby” Sommer – bicí, perkuse

Skutečnou lahůdku pro free jazzové nadšence představuje vystoupení německého dua Uli Gumpert & Baby Sommer.
Pianista Ulrich Gumpert zahájil plodnou dráhu koncem 60. let, kdy ho do svého bigbandu, stejně jako souputníka Güntera Sommera, přizval kapelník a skladatel Klaus Lenz. V 70. letech spoluzakládal Gumpert jazzrockovou formaci SOK a akustickou kapelu Synopsis, v obou hrál opět i se Sommerem. Vedle vlastních kapelnických projektů založil např. trio s rakouským trombonistou Radu Malfattim a anglickým bubeníkem Tonym Oxleyem či hrál s dánským saxofonistou Johnem Tchicaiem či americkým saxofonistou Stevem Lacym, se kterým v duu vydal album Deadline (1989).

Legendární německý bubeník Günter „Baby“ Sommer, který letos 25. srpna slaví osmdesátiny, u nás opakovaně zanechal výraznou koncertní stopu. Stačí tudíž jen připomenout, že Sommer patří od 70. let k nejdůležitějším figurám jazzové avantgardy nejen v rodném Německu. Má za sebou spolupráci s legendami jako Cecil Taylor nebo Wadada Leo Smith.

Není divu, že ti dva jsou dokonale sehraní. O SOK už byla řeč. První společné album The Old Song vydali (ještě spolu s hostujícím saxofonistou Manfredem Heringem) už v roce 1973. Od té mají za sebou řadu výtečných titulů jak ve větších sestavách, tak v duu. Z těch novějších namátkou Das Donnernde Leben (2009) či La Paloma (2012). A samozřejmě také koncertů proslulých doslova „telepatickou“ souhrou. Zdaleka už se nenechají omezovat jen free jazzovou škatulkou. Vlastně umí překvapit i tím, jak lahodné melodie dokáží propašovat do improvizované hudby.