Slezská písničkářka, světoběžnice, zpívající v několika světových jazycích včetně švédštiny nebo nářečí „po našimu“, doprovázející se na kytaru, akordeon nebo valašskou koncovku.

Hodně svérázná a osobitá písničkářka z Lužických hor. Právě ona „vykořeněnost“ tamějšího kraje a nula procent folklóru ji asi donutilo najít si svůj vlastní, na české scéně nevídaný způsob pěveckého projevu, nikde neškolené hry na akordeon a skladebnosti jejích písní. V tomto je naprosto originální, neovlivněná a mimočasová. Svoji každou píseň se snaží vystavět novým, neopakovatelným způsobem.