Ještě jsme se nedohodli

Legenda brněnské scény, fungující už od počátku 80. let.

Jedni z brněnských reprezentantů tzv. brněnské nové vlny začali hrát již před čtyřiceti lety a způsobili tehdy značný rozruch. Nejen tím, že zhusta ignorovali byrokratické překážky, kterými si režim ponechával kontrolu nad tím, co kdo komu a jak říká, ale především velmi neobvyklým hudebním a textovým projevem. Poukazuje se na stylovou spřízněnost s muzikou amerického samorosta Cpt. Beefhearta (byť kapela samotná tvrdí, že jej v začátcích vůbec neznala). Zjednodušeně by se dalo prohlásit, že Ještě jsme se nedohodli geniálně využili hudebního diletantství ke zvýraznění kvalitních textů Karla Davida (rovněž baskytara a místy zpěv), k tomu přidali vizuální vjem „okvádrovaných slušných lidí“, z vlastní dílny pocházející nástroje – a na světě byla kapela, na niž nelze zapomenout.

Nervnost, údernost často šokujících textů, splétající se kytarové linky, vzezření povrchností opovrhujících bohémů, to všechno z Ještě jsme se nedohodli vytvořilo kultovní záležitost. Nic pro estéty, libující si v perfekcionalismu a ničím neprovokující libosti. Z muziky je cítit atmosféra osmdesátých let se snahou o co nejsvobodnější život, o jistou provokativnost až dekadenci. Jako by se kapela snažila ze všech sil vyhnout všemu líbivému a režimně optimistickému, jako by se snažila naschvál popisovat či přímo vytvářet pravý protiklad. Dějí se ohavnosti, sny nejsou příjemné, realita o to méně. Lidé si jsou odcizeni, realita je umělá, nevábně odpudivá, realita dnešních Rychlých šípů je vpravdě pozdně socrealistická – co zbývá? Cynismus a sarkastický výsměch.

WebFacebookPoslechnout

Choroš

Choroš vyrašil na podzim roku 2014 na padlém kmeni Neočekávaného dýchánku. Antonín hledal uplatnění pro své kytary „rážovky“, zpěvačce a flétnistce Zuzaně se nahromadily nápady na další crazy outfity, a z majitele akordeonu se stal uživatel klavíru. No a protože bylo potřeba srovnat rozhrkaný rytmus, přidal se na sklonku roku 2017 bubeník a perkusista Honza. Ve skutečnosti ale za dlouhé provázky tahá člověk, který žádný (hudební) nástroj neobsluhuje, ale bez něj by Choroše nebylo. Choroš jsou Zuzana Hanzlová, Michal Šmíd, Antonín Hluštík a Jan Pydych.

Tvoří hudbu někde na pomezí alternativy, hospodského šansonu a world music. Veselé i přemýšlivé písně, libé a silné melodie v obsazení zpěv, klávesy, basa, kytara, perkuse, flétna a bicí.

FacebookYouTubePoslechnout

Ty syčáci!

Zhudebněná fyzická poezie

Kapela vznikla v roce 2000 z iniciativy Petra Váši (Z kopce, Ošklid, Jasná páka), jedné z nejpozoruhodnějších postav české alternativní scény. Váša je výjimečný zpěvák, textař, performer a experimentátor, jediný český muzikant schopný hrát doslova celým tělem (on sám tento styl, který jej proslavil už při sólovém vystupování, nazývá „fyzické básnictví“).

V novém triu se Váša spojil s polovinou zaniklé formace Pluto – Petrem Zavadilem (Ještě jsme se nedohodli, Mucha) a Tomášem Fröhlichem. Specialitou kapely je, že nemá bicí (i když na albu Bum Bum Bum se dočasně spojili s bubeníkem Květů Alešem Pilgrem) a perkuse či jiné rytmy obsluhují všichni členové – například i „bubnováním“ na vlastní těla.

​Největšími devízami Těch Syčáků je nekompromisní, ostrý styl a vytrvalost ve ztvárňování vlastních představ. Co platilo pro fyzického básníka Vášu, platí i pro kapelu: nepřizpůsobuje se žánrům, ale sama si je vytváří.

V listopadu 2018 vyšlo zatím poslední řadové album The Tramp! volně navazující na album Eldorado z roku 2013. Společně tvoří dvě části jednoho celku, posledního dílu syčácké trilogie o dětech, rodičích a prarodičích, kterému předcházely experimentální „opery“ SSSS (2002) a Lišák je lišák (2005). Nejčerstvější nahrávkou je pak „knižní soundtrack“ Lov slov z roku 2023.

Petr Váša – zpěv, deklamace, tleskání, tanec v sedě
Petr Zavadil – kytara, perkuse, zpěv
Tomáš Fröhlich – baskytara, perkuse, stick, zpěv

WebFacebookYouTubePoslechnout