Palimpsest je rukopis, většinou na pergamenu, ze kterého bylo původní písmo seškrábáno, aby se mohl použít pro napsání nového textu, či nakreslení nových obrázků. Album se stejným názvem jsme nahrávali a přepisovali dva roky. Neměnili jsme snad ani tolik texty, jako aranžmá, rytmy, tempa, nálady…
Kdybyste se naučili odzírat slova a věty, tak si možná všimnete, že herci v němých filmech občas neříkají text, který je v titulcích… Tamtamy do nás buší jakési zprávy z úplně jiných světů a medvěd, kterému kdosi nasadil hlavu jelena, se marně snaží dorozumět se svými krajany. Proti bdění mezi psem a vlkem už nepomáhají antidepresiva, a když jeden přistoupí na návrh druhého, tak se tomu druhému zalíbí to, co chtěl předtím ten první… Jít za mrazivého rána vysypat do popelnice popel z kamen, ve kterých se celou noc topilo, může být opruz i zábava… záleží na úhlu pohledu. Rozina tančí a kolektivní děs zhmotnělý v rozličné Golemy se potácí ulicemi. V písmenkový polívce byla objevena azbuka, ale Sidónie je stále n(N)ádherná a podvratný živly pořád ještě dělají fidli fidli…
A když už máte to album, desku, CD, či jak tomu chcete říkat, hotové, tak se na vás z pod prken staré podlahy vrhnou písně, které jste kdysi nahráli na koncertech a ony teď chtějí za každou cenu ven. Připravíte druhý nosič a pro oba naplánujete společnou krabičku, která je černobílá jako ty staré filmy. A vy si představujete barvy, posloucháte barvy a jednoho krásného dne jdete to černobíle barevné robátko pokřtít… Kapišto?